CZ EN

Nejkrásnější koňské vánoce

13.1.2010



A tohle bylo ještě dávno před tím, než byl nějaký ranč. Byly to Vánoce roku 2002

Koně jsem měla ráda už jako malé dítě, ale na jejich hřbet jsem se posadila až ve svých 25 letech a to vlastně úplně náhodně. Jednoho hezkého odpoledne někoho napadlo, že vyrazíme na vyjížďku. A tak jsme banda asi 8 lidí vyhledali turistickou jízdárnu a vyrazili. U jedné vyjížďky neskončilo, akce s několikrát opakovala a nám se to s manželem tak zalíbilo, že jsme začali jezdit pravidelně.

Trošku jsme tam zakotvili a já v létě jela jako instruktorka na jejich letní tábor. A tam jsem potkala svojí lásku. Nezbedný blonďáček, který jako sotva dvouletý hřebeček šikanoval starší valachy ve stádě. Brzy obsedlý, ale dětičky nosil spolehlivě.

Prázdniny skončili a milého Mika díky jeho temperamentu na pastvině nikdo moc pod sedlo nechtěl . Tehdy jsem se konečně odhodlala, a vzala si ho na vyjížďku, coby mírně pokročilý začátečník. A pak už vždy jen jeho... Absolutně nevhodná kombinace, přesto jsme se tak spolu ve shodě učili navzájem jezdit.

Přišel listopad a Mike zlobil stále víc a tak mu od majitele bylo pohroženo kastrací. Tehdy jsem poprvé přišla domů se slzičkami. Jenže naše finanční situace nebyla úplně růžová a tak koupě koníka nehrozila.

A pak přišli Vánoce s velkým V. Když jsem rozlepila malou nenápadnou obálku s krásným přáním: „Naděje a touhy, přání a tajné sny , ať se v novém roce promění ve skutečnost." ,a v něm našla vloženou kupní smlouvu na mého miláčka, slzičky, tentokráte štěstí, se vyrojili vodopádem znovu .

Byl to nejkrásnější dárek a počátek úplně nového života, ale to už je jiná kapitola.