CZ EN

Vyjížďka

23.3.2010

 

Na smutky a chmury vždy zabíral můj blonďatý miláček. Nejinak tomu bylo i dneska. Když všichni návštěvníci opustili Ranč, popadla jsem sedlo, uzdečku a čištění a vyrazila do výběhu. Kupodivu přede mnou dneska ani neprchal, jak to mívá občas ve zvyku. Nebudem si nic nalhávat, asi to bylo tou mrkví, co jsem držela v ruce. :-D

Nejprve bylo nutno odbahnit, což kromě oblaku prachu ze zaschlého bláta vyvolalo i oblaka chlupů No jo, jaro je fakt tady. Mám flísovku obalenou koňskýma chlupama (a že to na ní opravdu dobře drží), mám koňské chlupy ve vlasech, v puse prostě všude. Takže vyprskat , oklepat, nasedlat a můžeme vyrazit.
Už se pomalu smráká, nad krajinou se snáší zvláštní ticho doplňované zpěvem ptáků. Chvilku si čvachtáme v blátě, ale pak už nás čekají vcelku oschlé louky, přecházíme do klusu a po řádném rozehřátí nacváláme. Chvíli se dohadujeme o směru, protože mému oři se prostě do kopce cválat nechce, ale vítězím a tak vrcholek protějšího kopce zdoláváme ve cvalu. Zas to nesmím přehánět, přes zimu mu narostla pořádná cejcha a už mi začíná funět jak lokomotiva. Takže dolů to vezmem pěkně v klidu krokem, pak ještě lehký klus na rovince a posledních deset minut ho nechám vydýchat.
A můžu se kochat. Oblohu pokryly červánky. Támhle na obzoru vidím dvě ušiska. To páreček zajochů si dává svatební večeři. Dlouho trvá, než nás zpozorují, chvilku panáčkují a pak pomalu odhopkají do bezpečné vzdálenosti. Najednou kůň našponuje uši a upřeně se zahledí do polí. A už je vidím taky, nejdřív jedna a za ní druhá bílá prdelka nám mizí v houštinách.
A to už se blížíme k domovu, kopyta tlumeně klapají po asfaltu. Hřebec nám ze zahrady řehtá na přivítanou.
Odsedlám a vypustím ho, stádová kámoška už na něj čeká a spolu se vydávají , pomalu, k ostatním.
Tak čau blonďáčku můj a děkuju, je mi líp...